Sraz Dálavských 2026 v Jívové Resumé
Milí Dálavští,
Je nedělní odpoledne. Ještě před pár hodinami jsme společně seděli před srubem v krásném areálu Chatek Jívová. A že nás letos bylo!! Rozhodně nejvíc za mnoho let nazpátek. Letos jsme se začali sjíždět za nevlídného deštivého počasí. Pochopitelně nám to nevadilo a přírodě určitě ještě míň. Všichni jsme přijížděli s vidinou příjemného víkendu, který nás vytrhne z běžného domácího koloběhu.
Očekávání byla vyslyšena. Hned páteční večer přinesl nečekané překvapení v podobě kapely Smilovský band, která nám hrála a zpívala dlouho do noci. Umožnil to fakt, že členem bandu je náš souputník, Jirka Němec mladší. Spoustu písniček jsme znali a tak si mohli zazpívat s nimi. Společenská místnost srubu nás spolkla jako malinu a chvílemi i na tanec došlo. A těch dobrot co se na stolech sešlo! Účastníci pochopili žádost uvedenou v pokynech pro akci a přivezli pestrou škálu lahůdek. Koláče, buchty, slané pečivo, saláty, uzeninu, pomazánky. Nejúžasněji se blýskl Patrik Reich. Nejen že přijel poprvé na celý víkend i s rodinou, ale přivezl i mnoho masných, uzenářských výrobků včetně toho, co na našich tuzemských pultech seženete stěží. Přivezl totiž několik specialit vyrobených z losího masa. Sám před časem pobýval pracovně ve Finsku a tak je jasné odkud se na stolech tohle vzalo.
A Hedvika nezapomněla přivézt dálavské kroniky a tak byl i čas na vzpomínání nad jejími stránkami.
Ještě než Smilovský band spustil, rozdělili jsme osazenstvo tradičně do dvou družstev. Program byl koncipován jako příprava zásob na zimu veverkami a proto se jmenoval PODZIM VE VEVERKOVĚ. Zvolili jsme dvě mámy – veveřice, konkrétna Janu Němcovou a Jitku Ševčíkovou a ty si k sobě postupně vybíraly členy týmů.
Sobotní ráno nás uvítalo úplně jiným počasím. Mokrá byla jen tráva rosou. Nebe vymetené a slunce rozjasnilo tváře všech veverek… Ještě před desátou jsme spustili soupeření družstev veverek. Začalo se luštěním tajné zprávy, která po vyluštění nasměrovala veverky k hledání ukrytých zimních zásob. Ty představovaly krabice s pamlsky. Obsah pochopitelně byl určen hlavně těm mladším veverkám. A následovaly další hry jako třeba KONTROLA ZÁSOB, KRMENÍ VEVERČAT, OBLÉKÁNÍ NA ZIMU, SLEPÝ HLÍDAČ OŘECHŮ a SRÁŽENÍ ŠIŠEK. Večer pak tradiční tipovací hra ŠEST RAN DO KLOBOUKU.
Do toho všeho jsme stihli na ohništi uvařit skvělý buřt guláš. Na tom, že chutnal, měl opět podíl Patrik, ale i Tomáš Ševčík. A než začala padat rosa, okolo ohniště se rozvoněla opékaná uzenina, ale i grilované maso a všeho bylo bohatě.
Nesmím zapomenout na milé návštěvníky. Přijel za námi Petr Zavřel, který pohotově dokumentoval dění na fotoaparát s teleobjektivem, v pátek se večer objevila jako milý duch Hanka Pernikářka, přijel a přivezl na chuť své výborné aspiky Pavel Němec se ženou.
Prostě všichni byli nadmíru spokojení a vůbec nevadilo, že se museli směstnat do 5 chatek.
Jediný, zato – bohužel zásadní zádrhel spočíval v naprosté nevhodnosti terénu, a ubytování pro hendikep. A ten v našem případě představuje Peťa Formánek a já. Oba jsme vozíčkáři. V Chatkách Jívová jsme se ani jeden nedostali na toaletu, měli nemalé potíže dostat se vůbec do chatky a přesun skrz rozlehlý areál byl pro nás také, jak se říká, za trest.
Jen tohle je vlastně důvod, proč pro příště, jinak skvělé a příjemné místo, opustíme. Nejspíše se vrátíme zpět do Apartmánů Dalov nebo se najde jiné vhodné místo pro naše bohulibé „rejdy.“
A ještě poznámka a vlastně i prosba na závěr: Kdo můžete a chcete, mrkněte na náš web, kde přímo uprostřed uvítací stránky naleznete informaci o sponzorství našeho webu s číslem účtu a na něj pošlete jakoukoliv částku na podporu fungování našich stránek.
A ještě poznámka k zásluhám. Lví podíl na zdárném průběhu srazu má Ilona Geschvinderová, která měla na triku veškerou komunikaci s majitelem areálu a finanční zajištění akce. Co bychom si počali bez piva?! To letos zajistila Bohunka. Oběma velké díky…
Osobně chci poděkovat mému příteli a kamarádovi Františkovi Parákovi, který námět a spoustu her připravil a také na místě realizoval. Františkovi bude za pár let už osmdesát. Věřím, že stejně jako mě, mu tahle dálavská parta vlévá elán do žil. Franto! Ať je to co nejdéle.
Pro Dálavské sepsal Jirka Wilson Němec