Sraz Dálavských 2023 Resumé

Již podruhé, poté, co náš milovaný tábor v Horním Žlebu, definitivně umřel (nikoli však v našich vzpomínkách), jsme využili možnost setkat se v areálu letního dětského tábora Sigmy Lutín kousek za Domašovem nad Bystřicí.

I letošní účast byla vysoká. Sjelo se nás přes třicet a to je úžasné. Všichni skvěle naladění. V zásadě nám přálo i počasí. Těch pár vydatných přeháněk našemu programu nijak neublížilo.

Pátek, jak už jsme si zvykli, byl zasvěcen vzpomínání, historkám a zpěvu za doprovodu kytar. K pár hodinám spánku jsme se rozcházeli až po půlnoci. Mojmír tančírnu, po odchodu posledních vytrvalců, zamykal ve tři ráno.

Sobota, jako vždy, byla plná her. Tentokrát jsme vynechali obvyklý pétangue, střelbu ze vzduchovky a i některé jiné hry. Nahradili jsme je novinkami a nutno říct, že se změna povedla. 

Po letech jsme oprášili souboj mušketýrů na kládě. Následovala cesta slepých ptáků, což byla cesta za míčkem se zaslepovací kuklou na hlavě. Hra byla veselým i napínavým zpestřením. Také jsme fandili zajatým medvědům v jejich útěku z klece, členové družstev si vyzkoušeli svou rychlost ve hře „Kdo dřív“. Dva soupeřící hráči si lehli do trávy na záda hlavami k sobě. Mezi nimi byl ve vzdálenosti 2 m volejbalový míč. Na znamení se museli co nejrychleji zvednout a zmocnit se míče dříve než soupeř.

Taky jsme hledali deset rozdílů na soupeřícím družstvu, potom změřili síly přetahovanou lanem, udolávali šestihlavého draka (sedmá hlava se někde ztratila) a mnoho veselí způsobila hra „Hledej své boty“. Tu jsme museli opakovat, protože některou botu nám „ukradl“ pes.

Pak jsme si vyzkoušeli, jak je kdo pevný v kolenou, abychom zjistili, že udržet volejbalový míč sevřený mezi koleny a být ohrožován soupeřem, který ovšem má taky míč mezi nohama a i ona jej musí uchránit, není jednoduché.

A potom jsme po slepu stavěli věže z kostek, předváděli pantomimou různé sporty, povolání a nejvíce překvapily děti, které předváděli česká přísloví a to tak dobře, že dospěláci uhodli každé z nich.

Úspěch měla i Kimova hra. Hráčům obou družstev jsme ukázali 25 různých předmětů a ti potom museli postupně jeden hráč za druhým vyjmenovávat, co si z nich zapamatovali. 

Připraveno bylo těch her mnohem víc. Na všechny nedošlo a tak alespoň máme určitý základ pro příští rok.

Ale bude se příští sraz odehrávat zase na Sigmáckém táboře? Toť otázka. Zatímco my sami jsme byly skvělá parta a program se líbil všem, nebyli jsme tentokrát spokojení se stravou. Cena 750,-Kč za noc a den není málo. Tu jsme akceptovali a očekávali adekvátní službu. Nechci hodnotit kvalitu jídel, ale porce byly směšně malé, tak akorát pro děti předškolního věku, ne pro dospělé a chlapi zvláště. I proto jsme se domluvili, že sice zabukujeme ve stejném místě termín pro příští rok (7. – 9. června 2024), ale budeme intenzivně hledat jiné zařízení.

I přes tuhle výhradu se letošní sraz opravdu vydařil a prohloupil každý, kdo si našel důvod pro svou neúčast. 

Už z loňska jsme měli vytvořený fond cca 4 000,-Kč, ke kterým letos přibyly dva tisíce. Těch 6 000,-Kč jsme se rozhodli vložit na podporu fungování našeho webu Dálavští.cz.

Všem za realizační tým děkuji. Mojmírovi, Jirkovi Němcovi mladšímu, Iloně, Bohunce, Šmudlovi, Danovi a všem ostatním, kteří hmotně či aktivním přístupem pomohli ke zdaru. Zvláště chci poděkovat Františkovi Parákovi, který se na přípravě podílel taky, dokonce v pátek na pár hodin mezi nás přijel, ale nemoc mu nedovolil s námi zůstat. Je ovšem rozhodnutý, konečně stejně jako my všichni, v roce 2024 nastoupit v obnovené síle na plac…

Ještě jednou díky za krásný víkend bez nudy a příští rok AHOJ!!!!

Jirka Wilson NěmecJe pondělí 12 června 2023 a já sedám ke klávesnici, abych zaznamenal události víkendu, který právě skončil.

Již podruhé, poté, co náš milovaný tábor v Horním Žlebu, definitivně umřel (nikoli však v našich vzpomínkách), jsme využili možnost setkat se v areálu letního dětského tábora Sigmy Lutín kousek za Domašovem nad Bystřicí.

I letošní účast byla vysoká. Sjelo se nás přes třicet a to je úžasné. Všichni skvěle naladění. V zásadě nám přálo i počasí. Těch pár vydatných přeháněk našemu programu nijak neublížilo.

Pátek, jak už jsme si zvykli, byl zasvěcen vzpomínání, historkám a zpěvu za doprovodu kytar. K pár hodinám spánku jsme se rozcházeli až po půlnoci. Mojmír tančírnu, po odchodu posledních vytrvalců, zamykal ve tři ráno.

Sobota, jako vždy, byla plná her. Tentokrát jsme vynechali obvyklý pétangue, střelbu ze vzduchovky a i některé jiné hry. Nahradili jsme je novinkami a nutno říct, že se změna povedla. 

Po letech jsme oprášili souboj mušketýrů na kládě. Následovala cesta slepých ptáků, což byla cesta za míčkem se zaslepovací kuklou na hlavě. Hra byla veselým i napínavým zpestřením. Také jsme fandili zajatým medvědům v jejich útěku z klece, členové družstev si vyzkoušeli svou rychlost ve hře „Kdo dřív“. Dva soupeřící hráči si lehli do trávy na záda hlavami k sobě. Mezi nimi byl ve vzdálenosti 2 m volejbalový míč. Na znamení se museli co nejrychleji zvednout a zmocnit se míče dříve než soupeř.

Taky jsme hledali deset rozdílů na soupeřícím družstvu, potom změřili síly přetahovanou lanem, udolávali šestihlavého draka (sedmá hlava se někde ztratila) a mnoho veselí způsobila hra „Hledej své boty“. Tu jsme museli opakovat, protože některou botu nám „ukradl“ pes.

Pak jsme si vyzkoušeli, jak je kdo pevný v kolenou, abychom zjistili, že udržet volejbalový míč sevřený mezi koleny a být ohrožován soupeřem, který ovšem má taky míč mezi nohama a i ona jej musí uchránit, není jednoduché.

A potom jsme po slepu stavěli věže z kostek, předváděli pantomimou různé sporty, povolání a nejvíce překvapily děti, které předváděli česká přísloví a to tak dobře, že dospěláci uhodli každé z nich.

Úspěch měla i Kimova hra. Hráčům obou družstev jsme ukázali 25 různých předmětů a ti potom museli postupně jeden hráč za druhým vyjmenovávat, co si z nich zapamatovali. 

Připraveno bylo těch her mnohem víc. Na všechny nedošlo a tak alespoň máme určitý základ pro příští rok.

Ale bude se příští sraz odehrávat zase na Sigmáckém táboře? Toť otázka. Zatímco my sami jsme byly skvělá parta a program se líbil všem, nebyli jsme tentokrát spokojení se stravou. Cena 750,-Kč za noc a den není málo. Tu jsme akceptovali a očekávali adekvátní službu. Nechci hodnotit kvalitu jídel, ale porce byly směšně malé, tak akorát pro děti předškolního věku, ne pro dospělé a chlapi zvláště. I proto jsme se domluvili, že sice zabukujeme ve stejném místě termín pro příští rok (7. – 9. června 2024), ale budeme intenzivně hledat jiné zařízení.

I přes tuhle výhradu se letošní sraz opravdu vydařil a prohloupil každý, kdo si našel důvod pro svou neúčast. 

Už z loňska jsme měli vytvořený fond cca 4 000,-Kč, ke kterým letos přibyly dva tisíce. Těch 6 000,-Kč jsme se rozhodli vložit na podporu fungování našeho webu Dálavští.cz.

Všem za realizační tým děkuji. Mojmírovi, Jirkovi Němcovi mladšímu, Iloně, Bohunce, Šmudlovi, Danovi a všem ostatním, kteří hmotně či aktivním přístupem pomohli ke zdaru. Zvláště chci poděkovat Františkovi Parákovi, který se na přípravě podílel taky, dokonce v pátek na pár hodin mezi nás přijel, ale nemoc mu nedovolil s námi zůstat. Je ovšem rozhodnutý, konečně stejně jako my všichni, v roce 2024 nastoupit v obnovené síle na plac…

Ještě jednou díky za krásný víkend bez nudy a příští rok AHOJ!!!!

Jirka Wilson Němec